Preeklampsie je jeden z nejzávažnějších stavů, postihujícím asi 5 procent všech těhotných žen. Jedná se o patologický stav, na jehož vzniku se podílí i genetická etiologie, převážně u žen geneticky disponovaným k tomuto typu onemocnění. Choroba je provázena hypertenzí a vznik choroby je přímo vázán na trofoblast. Nezřídka mohou ke vzniku tohoto onemocnění napomoci však i předchozí patologické změny v renální oblasti. Závažnost preeklampsie je však úměrně vysoká symptomatickým projevům. Čím více symptomatických projevů je u konkrétní pacientky přítomno, tím je úměrně vyšší riziko rozvoje skutečné eklampsie. Eklampsie stále dodnes představuje fatální komplikace v průběhu porodu či bezprostředně po něm a je jednou z příčin mateřské mortality v celosvětovém měřítku. Tato choroba se tak skutečně stává „strašákem gynekologů a porodníků“ po celém světě.

Podle posledních výzkumů vyplývá, že riziko preeklampsie lze odhalit i s několika týdenním předstihem. Napomoci v této diagnostice mohou cytokiny, které se objevují v krvi. Jedná se především o ukazatel TNFalfa. Pomocí tohoto markeru ve spojení se symptomy: zvýšení TK nad hodnoty 140/95 mmHg, velký váhový přírůstek o více jak 500 gr./za týden v posledním trimestru gravidity, dále pak přítomnost bílkoviny v moči v objemu více jak 300 mg/24 hodin, a otoky generalizovaného typu (obličej, končetiny, příp.břicho), lze stanovit diagnózu svědčící o skutečné preeklampsii.

Pokud se s takovýmto typem pacientky setkáme, je nezbytné zajistit kvalitní diagnostiku a observaci v rámci hospitalizace. Péči o tuto pacientku provádí ošetřující lékař, zpravidla gynekolog, vždy ve spojení s internistou. Úkolem internisty je zhodnocení zdravotní stavu pacientky a případně navrhnutí a vedení antihypertenzní terapie. Ta je základem léčebné péče o nemocné s tímto typem onemocnění. Poté přistupujeme k opatrné aplikaci antikonvulzivních látek, především MgSO4 cestou intravenózních vstupů nebo diazepamu, jako prevence před vznikem křečových stavů. Důležitým elementem je také pravidelná kontrola jaterních enzymů prostřednictvím rozboru krve, dále pak hematokritu, kreatininu, kys.močové a dalších.

Jako lékem pro lehkou hypertenzi (do 160/110) se jeví nejlepší volbou alfa-metyldopa (Dopegyt), nebo selektivní betablokátory be ISA – metoprolol (Vasocardin). Je možno použít i nifedipin (Cordipin). Furosemid jako diuretikum se nesmí podávat, stejně tak ACE-inhibitory! U těžkých forem preeklampsie je možné podat dihydralazin (Nepresol) v infůzi nebo alfa i beta labetalol (Trandate). Ten je ovšem méně vhodným lékem, neboť blokuje adrenergní receptory.

Základem je zajištění dýchacích cest a stabilizace oběhu, dále pak zajištění antikonvulzivní terapie křečových stavů (Diazepam). Nejlepší volbou je okamžité ukončení těhotenství za současného monitorování plodu pomocí kardiotokografie. U pacientek je potřeba po porodu podávat miniheparinizaci (Fraxiparine), jako prevenci TEN a DIC.

Podáváme shodnou terapii jako u žen během porodu, ovšem omezíme dávky u betablokátorů, neboť by mohly způsobovat bradykardii u novorozence. Antikonvulzivní terapii MgSO4 ukončujeme asi za 24 až 48 hodin po porodu. Nedělku propouštíme do domácí péče pouze tehdy, je-li TK korigován na hodnoty kolem 140/95 mmHg a není-li proteinurie. Vždy zajistíme kontrolu u internisty po 6 měsících od propuštění z porodnice, stejně tak i kontrolu funkce ledvin !